Před nějakou dobou jsem se rozhodl postavit si kolo. Jak k tomu došlo a jak probíhal proces stavby? To se dozvíte v textu níže.
PLKY ALERT! V případě nezájmu je číst, přejděte k fotkám, které jsou okomentované.
Když jsem se před (teď již) mnoha lety pokoušel závodit na kole, dost jsem to žral a snažil jsem se zajistit si maximálně kvalitní techniku. Stejně tak jsem se snažil přistupovat k tréninku, hodně jsem to řešil a postupně jsem se stal otrokem měřáků, techniky, řešení nuancí a základní princip v podobě užívání si ježdění na kole šel postupně do pozadí. Tak jsem si kolo znechutil, že jsem na aktivní cyklistiku na mnoho let zanevřel a měl k ní vyložený odpor. Po pár letech, kdy jsem se věnoval tloustnutí, jsem začal běhat a naplňovalo mě to výrazně víc. Dál jsem se cyklistice věnoval už jen pasivně, sledoval jsem Tour, sledoval jsem světový pohár v MTB, cyklokros, ale sledoval jsem i bikepackery a různé výletníky. Sledoval jsem taky různé garážové projekty staveb z různých zajímavých materiálů a postupně se mi začala v hlavě formovat myšlenka, že by bylo fajn takový bajk mít. Měl jsem bývalou silnici předělanou na singlespeed a jezdil jsem na ní do práce. Docela mě to bavilo, nekomplikovanost daná bezpřevodovým systémem, jen brzdy a nohy, nic víc. Proto jsme se začal zajímat, jestli je možné smysluplně jezdit na singlespeed bajku a zjistil jsem, že to pár lidí dělá a jsou s takovým provozem bajka spokojení. To se mi líbilo a začal jsem spřádat plány. Projekt, který mi v hlavě začal nabývat konkrétních rozměrů počítal s ocelovým bajkem s 29palcovými koly, s pevnou vidlicí, jedním převodem a platformami namísto nášlapů. Prostě zpět na stromy, naučit se jezdit na kole od základů, naučit se skákat, jezdit po zadním, bavit se. A ne čumět na tachometr, jestli jedu dost rychle, jako jsem to dělal v době mé „závodní éry“.
Proč pevná vidlice? Osobně jsem odpůrce tlumičů u „hobíků“, tedy nezávodní veřejnosti, která na kole jezdí pro radost – myšleno v ryze pozitivní, neironické podobě tohoto slova. Samozřejmě se bavíme o MTB, ne o enduru a jiných „gravity“ disciplínách, to je jiné téma. Myslím si – a mám ověřeno z mnoha diskusí – že hobík většinou nerozumí nastavení tlumičů, neví, jak to vlastně má správně fungovat a jaký ta správná funkce tlumičů má projev v reálné jízdě. Nehledě na to, většina z nás hobíků většinou nejezdí nějaké extra terény, kde by se výhody tlumičů výrazněji projevovaly. Dalším aspektem tlumičů je, že je to další „kur*vítko“. Pokud se tedy dostaneme ke schématu „mám tlumič/e, nevím proč, nevím, jak má/mají správně fungovat, nevím jak jej/je nastavit, a žere to akorát prachy za servis“, nevidím v tlumičích žádný smysl. Samozřejmě je to každého věc, ale když se o tomto tématu s cyklisty bavím, dojdeme většinou k závěru, že minimálně vidlici mají jen proto, že to je dnes standard a víc neřeší. Jsem zastánce karbonových pevných vidlic, jejichž váha je minimální, nekomplikovanost neoddiskutovatelná, životnost značná, cena rozumná a tlumící schopnosti širší, než by člověk řekl.
Proč singlespeed? Lákala mě odlišnost pohonu, absence kazítek a nutnost při plánování tras přemýšlet jinak, zahrnout aspekt tlačení kola.
Proč ocel? Chtěl jsem nekomplikovaný, nejlépe nesmrtelný, nebo minimálně snadno a levně opravitelný rám, který bude ale zároveň pohodlný (což plní např. karbon) a relativně levný (což neplní např. karbon).
Svá rozhodnutí jsem konzultoval s šéfchirurgem Ondrou Šenkem, jehož kouzelným rukám jsem stavbu bajka svěřil. Trochu předběhnu samotné parametry a uvedu, že singlespeed a platformy byla slepá ulice. Na platformách jsem se necítil vůbec jistě, především ve sjezdech. Singlespeed mě limitoval ve výjezdu kdečeho a vyjet slušný kopec, na to jsem po mnoha letech bez cyklistiky neměl nohy. Postupně jsem tedy nahodil klasická SPD a přibalil řazení v režimu 1×11.
Bajk byl postaven v entry level módu a pro další tuning je mnoho prostoru, kdy se dá široce ladit a vyměňovat základní komponenty za lepší. Co se designu týče, snažil jsem se vytvořit na první pohled nenápadné a běžné kolo, které ale na druhý pohled bude zajímavé, netradiční. Jestli se to povedlo, posuďte. Dále byl cíl postavit nezávodního, pohodlného, výletního bajka, což se povedlo určitě. Jsem se současným stavem moc spokojený, na bajku se mi jezdí velmi dobře a už jsme spolu absolvovali nějaký ten nesnadný výlet. Není problém s ocelovým pevňákem proletět i traily 🙂 Loni jsem na bajku najezdil nějaké kilometry a znovu mě začalo bavit jezdit na kole 🙂
