#30 – Tenisky Bohempia – recenze
12. 7. 2020
Poctivé tenisky hledám už dlouho. Skloubit požadavky není úplně snadné, proto je mé hledání dlouhé. Jaké požadavky to jsou? A jak se s nimi vyrovnaly tyto boty české značky z netradičního materiálu? Našel jsme konečně teniskový svatý grál? To se dozvíte v této recenzi. Aby nedošlo k nějakému omylu, hned na začátku uvedu, že nejsem žádný odborník na boty a moje recenze je ryze uživatelská. Ale v tom právě vidím smysl, protože jsem obyčejný uživatel a moje poznatky možná pomohou jinému běžnému uživateli. A o tom to má celé být 🙂
Recenze je postupně aktualizována – současný stav:
13. 7. 2020 – zveřejnění prvních dvou kapitol
Následovat bude: 6 měsíců provozu, 1 rok provozu.
NÁKUP
Co od tenisek potřebuji? Kromě toho, že musí plnit mé estetické požadavky, chci, aby měly nulový drop, tedy neměly žádný (naprosto zbytečný) výškový rozdíl mezi patou a špičkou, aby byly dostatečně široké, protože mám širší chodidlo a často se peru s otlaky prstů v přední části boty. Dále chci, aby byly co možná nejprodyšnější, protože v nich trávím mnoho času jak v interiéru, tak venku. Poslední požadavek je trvanlivost, a to jak co do opotřebování, tak co do kvality výroby.
Pro běžný provoz nepožaduji přímo boty, které mají označení „barefoot“, protože mají většinou nesmyslnou cenu, která není vlastně ničím vyvážená. jedinou výjimku (pokud víte o další, dejte mi vědět) tvoří značka VivoBarefoot, jejichž obuv deklaruje nepropíchnutelnou podrážku, což u barefoot bot považuji za poměrně zásadní parametr, vzhledem k tomu, že nohu od povrchu odděluje pouze tenká slupka. Pro běžné boty tento parametr nepovažuji zase za tak důležitý, byť nachodím hodně, většinou po udržovaných městských površích, kde se nevyskytuje moc prvků, které by procházely skrze podrážku boty. Plus v běžném kroku je poměrně dost času zvolit bezpečnou plochu pro došlap. Ale u běžeckých barefootek si nedovedu představit existovat bez ochrany chodidla, protože toho času na vybírání došlapu mnohdy moc není, někdy vůbec žádný.
Hlavním přínosem barefootových bot pro mě není vnímání povrchu, po které se pohybuji. Jaký smysl má cítit každý kamínek, to jsem nikdy nepochopil a mým citlivým nohám se nelíbí. Hlavním přínosem je pro mě šíře boty a nulový drop. Právě drop považuji za jeden z nejhorších aspektů současných bot. Nemá žádný přínos, žádný benefit, pouze nás učí chodit a běhat nepřirozenou technikou, která vede k omezování hybnosti kotníků, deaktivaci svalů v okolí kotníku, ale i ke zkracování šlach a nesprávné funkci lýtkového svalstva. Ideální pro mě je tedy bota s nulovým dropem, s mírně tlumivou podrážkou, která mi pod nohama uklidní případné členité podloží a s takovou šířkou, aby prsty nebyly stísněné. Mírnou tlumivostí myslím opravdu mírnou. Preferuji tvrdší boty, nemám rád měkké podrážky, ve kterých noha plave a žmoulá se. Chci mít nad krokem plnou kontrolu, nechci žádné „podpůrné“ prvky, ale současně nechci trpět na štěrku.
Většinou mi tenisky moc dlouho nevydrží a jdou do reklamace z různých důvodů zpravidla do šesti měsíců. Ve většině případů mi tenisky nevyhovují v přední části, proto je většinou jejich nízká trvanlivost „výhodou“, protože můžu zkusit jiné. Poslední tenisky, které mi vyhovovaly, by od Mustangu, obyčejné tenisky s designem okopírovaným od Conversu. Chodilo se v nim skvěle, byly dostatečně široké a pohodlné. Ale jejich trvanlivost byla tristní a po půl roce bylo po nich. Výroba skončila, tak jsem hledal dál. Tehdy začal podzim a já začal nosit své vysoké kožené boty, tudíž se problém přesunul na jaro.
Českou značku Bohempia, která vyrábí boty z konopí, sleduji už nějakou dobu. Jejich boty se mi líbily, ale obával jsem se stejného problému, jako u všech tenisek, proto jsem neměl motivaci si je koupit. To se ale změnilo s „expanzí“ značky na pole barefootové obuvi. Okamžitě mě zaujal model Hoska, který plnil estetické parametry a promo značky slibovalo i další potřebné vlastnosti. Dalším plusem bylo, že boty disponují certifikátem “PETA Approved Vegan”. Mám rád, když se výrobce snaží chovat se ekologicky a eticky, jakkoli je to v neúprosném trhu těžké. A pokud je to malý výrobce z malé země, zvedám palec nahoru.
Dodání a komunikace s prodejcem
Před nákupem samotným jsem se poptal na pár věcí prodejce skrze jeho facebookovou stránku. Prodejce reagoval pružně a dotazy mi zodpověděl. Boty jsem objednal přes eshop a dorazily za dva dny. Tady za mě palec nahoru 🙂
Cena bot byla 2500,- Kč. Cenu hodnotím jako potenciálně adekvátní, pokud boty splní svou roli, zejména v kontextu, že se jedná a) o netradiční materiál, b) barefoot botu, c) českého výrobce.
PRVNÍ POHLED
No, dost bylo řečí, že 🙂 Přejděme trochu k fotkám. Lehce k balení: Líbí se mi bedna, resp. její potisk. Jinak balení, kromě bot, neobsahuje nic zajímavého. Co je taky zajímavějšího, než boty? 🙂
No a už k botám samotným. Na první pohled jsou boty ve špičce pěkně široké, od pohledu širší, než běžné tenisky. Co se mi ale líbí je, že boty nemají od pohledu nějak ujetý střih. Celkově se mi, vyjma VivoBarefoot a Groundies, nelíbí střihy barefoot bot. Nevím proč se výrobci nesnaží střih držet co nejblíž konformní fashion linii, nebo aspoň jít po hezkém vzhledu. Groundies jsou v tomhle asi nejdál, barefootové tenisky, které vypadají jako obyčejné tenisky. Tak to má podle mě být. Ale zpět k Hoskám. Tyhle boty vypadají skoro jako obyčejné tenisky, jako obyčejné plátěnky, což cením 🙂
Poměrně zásadní aspekt všech bot, barefootových o to víc, je podrážka. Bytostně nesnáším, když například vlhká podrážka na určitých površích hvízdá. Taky nemá rád, když boty na mokru kloužou. Já vím, je to aspekt převzatý z outdooru a trailového běhu, ale i městská krajina musí pod nohama držet jistě.
Podrážka má pro mě poněkud neobvyklý vzorek, který mi připomíná ratan, nebo jiné pletence. Jedná se ale o rastr, žádné strukturování materiálu v tom není. Od začátku jsem byl zvědavý na to, jak se bude chovat to obsazení, jehož smyslu jsem od pohledu neporozuměl a viděl jsem v něm slabou stránku podrážky. Jakékoli takto přesahující prvky jsou živnou půdou pro defekty. Ale uvidíme.
Velmi jsem ocenil, že výrobce nešetřil na vyměnitelné vložce. Vyměnitelná vložka je pro nás, co v botách opravdu chodíme, zásadní věc, která se opotřebovává jako první. Velmi oceňuji, že ji výrobce má v botách rovnou nainstalovanou, takto to má vypadat.
Poslední věc, která mě zaujala, je, že bota je pěkně šitá a můžu se na to podívat. To ve mně vzbuzuje pocit kvality a poctivosti.
A jak si boty vedou v provozu? Pokračujte ve čtení a koukání!
BOTY V PROVOZU – 2 MĚSÍCE
V době vzniku tohoto textu používám boty jako své hlavní po dobu o něco málo delší než 2 měsíce. Co znamená používat jako hlavní boty? To znamená, že je obuji v 6:25 v době odchodu z domu a sundám je mezi 16. a 21. hodinou. Chodím, občas popoběhnu, nosím věci, řídím auto, všechno, co si člověk představí. Venku i vevnitř.
Pohodlí
Jak se botách chodí? Dobře. Tloušťka podrážky mi přijde akorát, možná bych bral o kousek „tlumivější“, tedy silnější podrážku. Jak jsem výše psal, nevidím žádný smysl ve vnímání každého kamínku na cestě. Ale podrážku co do síly nehodnotím jako negativum, je to ale asi mezní hranice, kterou bych dlouhodobě akceptoval. Boty jsou opravdu hodně pružné a dobře kopírují pohyby chodidla.
Co mi ale vadí, a co považuji za jednu z jejich největších nevýhod, je divně utažený prostor pro achilovku. Boty okolo kotníku, bez ohledu na utažení, začínají tlačit po pár krocích. Víc než těsnost možná vadí tvrdost lemu. Je dost ostrý a tvrdý, což působí ony řezavé a stísněné pocity. Ale ok, třeba se to po čase poddá a bota v těch místech trochu změkne. Na níže uvedené fotce je patrné, jak se moje opírá do rámu boty a chtěla by ho jinak, nebo alespoň měkčí, poddajnější.
Poddal se tento problém po dvou měsících? Částečně. Kůže si zvykla, lem možná trochu změkl, ale cítím to pořád. První věc, která v Hoskách 2.0 musí být jinak.
Jak se v botách řídí? Výborně. Najezdím toho poměrně hodně, různými auty a neměl jsem žádný problém. Podrážka umožňuje kvalitní percepci pedálů a šíře není nijak na škodu, nezasekával jsem se o pedály, ani nezaznamenal jiné problémy.
Prodyšnost, vlastnosti konopí
Na chování konopného pláta jsem byl opravdu zvědavý. Je to převrat? Rozhodně není. Nezaznamenal jsem žádné významně lepší vlastnosti, než u jiných plátěnek. Boty jsou příjemně prodyšné, ale nezaznamenal jsem žádné zásadní vylepšení komfortu. Pokud tedy cena bot má stát na vlastnostech použití konopného plátna, nevidím v tom žádnou hodnotu. Nebo ji neumím vnímat, to je taky možnost.
Opotřebení
Po dvou měsících není patrná nějaká zásadní degradace. Je vidět, že se bota trochu přizpůsobila mé noze, jsou vidět otlaky plátna od tkaniček, což je možné poplatné barvě. Je trochu vidět okopaná obsázka, ale jinak nic zásadního.
V nejexponovanějším místě ohybem je taky vidět prodírání lepidla. Ale podle mého názoru to není nic zásadního, bez vlivu na vzhled nebo funkci, při běžném provozu to není pozorovatelné a člověk musí vědět kam a proč kouká, aby si něčeho všiml.
Podrážka je zatím naprosto v pohodě, netrpí žádným defektem, ani přehnaným opotřebením. Je pravda, že díky současné koronaparádě jsem toho nenachodil rozhodně tolik, kolik bych nachodil běžně. Ale v dalších měsících se ukáže, jaký má podrážka sklon k degradaci. Velmi lehké opotřebení je patrné pouze na klasických odrazových a dopadových místech.
Klasicky si škrtám trochu patou, ale aby k tomuto nedocházelo, musela by bota přesně kopírovat tvar mé paty, což nikdy nebude. Bohužel jsem naučený chodit příliš „přesně“ 🙂
HODNOCENÍ PO 2 MĚSÍCÍCH
Konečně nějaký závěr, tolik keců… Boty hodnotím jako povedené, příjemné a přinášející hrdý český produkt do barefootového světa. Pěkná, nenápadná plátěnka, která se pohodlně nosí a tvoří mi vesměs toho parťáka, kterého chci mít. Žádné speciality, znalost své role a její naplňování, pragmatičnost a účelnost, tak to mám rád. Přitom vypadá dobře, zbytečně nevybočuje, většina lidí ani nezaznamená barefootový střih.
Takže nemám, kromě výše uvedeného žádné výhrady? Ale jo, mám ještě jednu výhradu a tou je řešení olemování. Už jsem to zmiňoval na začátku, přesah lemu přes podrážku nechápu. Kdyby neměl žádný dopad na chůzi, ok, ale on má. Je možné, že je to mou nohou, která má nepříliš hybné palce a ještě je nadmíru užívá pro odraz, ale vlivem přesahu olemování vzniká hrana, kterou při každém kroku musím překonávat. Guma se v tom místě kroutí a po uvolnění lupne. Při každém kroku… Jsem zvědavý, jak dlouho jí to vydrží, protože v tom místě je bota zbytečně namáhána a bude záležet na kvalitě spoje olemování s podrážkou. Každopádně si myslím, že taková hrana na botě v odrazové zóně nemá co dělat a vidím to, spolu s nepoddajným lemem, za největší konstrukční nedokonalost. Posuďte sami:
Pokud odhlédnu od nedořešení odrazové části boty ve špici, resp. nutnosti jejího preciznějšího vyvedení, a od řezajícího lemu okolo kotníku, jedná se o velmi povedenou plátěnku, které k dokonalosti chybí málo 🙂
Další části budou následovat.