Už nějakou dobu vydávám autorské kalendáře a před několika lety jsem se rozhodl výtěžek z těchto kalendářů věnovat na dobré účely. V prvních letech jsem podporoval pražský mobilní hospic Cesta domů, v posledních dvou letech se snažím svými aktivitami podpořit olomoucký mobilní hospic Nejste sami.
ZAMYŠLENÍ ALERT! Pro výsledky přejdi na další, tučně psaný odstavec! I přes mou snahu se mi zatím nikdy nepodařilo dostat kalendář více do oběhu. Já vím, má to několik faktorů. Většinou nestíhám kalendář zveřejnit dřív než v říjnu, většinou je to tématika, která neoslovuje hlavní proud a mé marketingové schopnosti taky nejsou nijak oslnivé. Občas mi někdo řekne, že je kalendář příliš smutný nebo že se nedrží tématu činnosti organizace, kterou jeho prodejem podporuji. Vždycky to vysvětluji tak, že kalendář není dělaný na míru benefici a že je mi jasné, že kdybych vyfotil koťátka, bude se prodávat lépe. Jeden ze základních smyslů benefičního směru je dát aktu vydání kalendáře, ke kterému by stejně došlo, vyšší účel, než samotné vydání kalendáře. Kalendář vydávám z několika důvodů, mezi které patří to, že sám sebe nutím překonat lenost, vymyslet nějaký koncept, celý rok (nebo i více let) na něm pracovat, případně sumarizovat svou tvorbu, ale také prezentovat svou práci, což je činnost, ve které dlouhodobě poměrně zaostávám. Ale ani výše uvedené důvody mi vydávání kalendáře nestavěly do úplné smysluplnosti a každý rok jsem si říkal, proč bych to měl vlastně znovu dělat. Proto jsem se rozhodl výtěžek namísto spotřeby věnovat tam, kde je každá koruna dobrá, což mi plní další motivační kriterium pro vymýšlení tématu, trávení hodin za foťákem, trávení hodin před počítačem, vymýšlení grafiky a procházení mnoha slepých uliček. Taky chápu to, že téma, kterému se věnují mobilní hospice není v naší současné společnosti bohužel v popředí a o takových věcech odmítáme přemýšlet. Byť mám stále na paměti výše uvedené, každý rok mě mrzí, že kalendář má tak malý dosah a výtěžky se pohybují v rámci maximálně desítek stokorun. V kontextu mého druhého projektu, kterým je kalendář zásahové skupiny Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje zvané ZONA, kde se nám daří přinášet pro Dětskou hematoonkologickou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc již několik let desetitisíce, mě výsledky mého vlastního počinu mrzí ještě víc. Ano, vím, téma zásahovky je zajímavější, příjemce je společensky mnohem citlivěji vnímaný… ale přece mě ten rozdíl výsledků trochu mrzí.
Jak že to tedy letos dopadlo? Nad očekávání dobře 🙂 Čistý výtěžek z prodeje kalendářů, který jsem na konci roku předal hospicu Nejste sami činil přesně 54.083,- Kč. To je myslím moc pěkné číslo, ze kterého mám velkou radost.
A jak k takovému výsledku došlo? Koupilo si kalendář víc lidí? Bohužel ne. Ano, zaznamenal jsem jistý nárůst objednávek, ale jedná se o jednotky. K výtěžku dopomohl největší měrou jeden jediný investor, který zakoupil hned 190 kusů kalendářů. Jedná se o JUDr. Roberta Runtáka, olomouckého patriota a sběratele umění. Roberta Runtáka jsem oslovil se žádostí o pomoc s propagací kalendáře a moc mě potěšilo, když nejen, že souhlasil s podporou propagace, ale i kalendáře v takto pěkném objemu zakoupil. Díky Robertu Runtákovi tak kalendář zaznamenal zatím největší výtěžek, který se bude jen stěží překonávat. Tímto panu Runtákovi děkuji za to, že můj projekt takto podpořil a dopomohl největší měrou k předání výše uvedené částky mobilnímu hospicu. Mám z toho opravdu radost 🙂 Děkuji ale samozřejmě i všem ostatním, kteří kalendář zakoupili. Těší mě, že někteří lidé se v objednávkách objevují od začátku a stále vytrvale podporují mou snahu. Moc si toho vážím a jsem moc rád, že mám kolem sebe lidi, kterým není jejich okolí lhostejné. A taky jim není lhostejné toto důležité téma. Také děkuji všem, kteří kalendář jakkoli podpořili, ať už zmínkou, sdílením na sociálních sítích, nebo jakkoli jinak. Zde se hodí taky zmínit vynikající spolupráci s tiskárnou ProfiTisk, kde vždycky slyší na moje úzkostlivé hlídání každého detailu a trpělivě vedou mé grafické pokusy do formy, kterou pak máte na stěně. A samozřejmě děkuji mé ženě za neutuchající podporu, nekonečnou trpělivost při požadování zpětné vazby na kdejaký detail toho, co vytvořím a zvládání mých manýrů.
Jak kalendář na rok 2019 vypadá, na to se můžete podívat zde. Za rok zase neshledanou 🙂